2.10.2009 k nám zavítalo v rámci projektu Leonardo da Vinci ProCompetence ve spolupráci s partnerským vzdělávacím zařízením v BWC Chemnitz ze sousedního Německa 6 studentů: Nelli, Heike, Janine, Mandy, Nadine a Denis. A za jakým účelem? Nasbírat co nejvíce zkušeností u českých zaměstnavatelů, u kterých vykonávali po tři týdny odbornou praxi a seznámit se se všemi stránkami života v České republice. V neposlední řadě také museli ochutnat hořkosladkou příchuť českého jazyka pod vedením našich vyučujících. Praxi vykonávali na různých místech. Dvě dívky pracovaly v hotelu Širák, další dvě v kanceláři Euroregionu Krušnohoří, poslední dívka v Infocentru v budově Městského úřadu v Mostě. Denis, jediný zástupce mužského pohlaví, pracoval ve firmě ROS Czech. Pět pastvin, bylo tedy potřeba pěti pastýřů, kterými jsme se stali my, čeští studenti ze třídy 2. R.
První den po příjezdu se zabydleli na našem internátu v areálu Zdravotnické školy. Přivítali se s nimi pouze učitelé. Některé z nás, respektive některého z nás, to čekalo hned následující den.
Na druhý den byl naplánován výlet na hrad Hněvín. Určitě se moc těšili, ale jen do té doby, než zjistili, že budou muset vyšlápnout ten velký kopec. Jedna z dívek to raději hned vzdala a zůstala dole. Ostatní se prošli a nahoře určitě nelitovali. Prohlédli si hrad a čekal je hezký výhled, díky kterému si mohli vychutnat pohled na celé město. Dolů se šlo už zvesela.
V neděli 4. 10. byl v plánu výlet do kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde jsme shlédli dokument o historii tohoto kostela. Poté nás průvodkyně provedla po kostele a nakonec následovalo mnoho schodů do kostelní věže. To byl problém už i pro nás, trénované české studenty, ale zvládli jsme to. Tam jsme si již podruhé mohli prohlédnout naše město, které mimochodem nazvali šedivým a ne moc pěkným. Po odchodu z kostela nás mile překvapili předáním drobných dárků. Cestou zpět se nám už pěšky nechtělo, a tak jsme jeli autobusem a alespoň jsme je naučili, jak si mají koupit jízdenku větou „JEDEN LÍSTEK PROSÍM“.
V pondělí 5.10. byl jejich první pracovní den. A to nejen pro německé studenty, ale i pro nás. Každý z nás získal svou ovečku, kterou musel dovést do jejího zaměstnání a také tam s ní alespoň první den pobýt. Někteří z nás to pak museli opakovat pravidelně každé pondělí, středu a pátek. Čest jejich památkám.
Přirozeně, že jen nepracovali a nestudovali, v neposlední řadě se také dobře bavili a my s nimi. První týden jsme například šli posedět a zahrát si bowling, při kterém jsme se s nimi lépe seznámili. Byla zábava, spousta z nás hrála bowling poprvé, ale na tom ani tak moc nezáleželo. Na bowling jsme po týdnu zavítali znovu a musím přiznat, že německým holkám to šlo prostě lépe. Den poté jsme navštívili bazén na zdravotní škole, kde mimochodem není tak studená voda, jak se povídá. Objevili jsme zde zajímavou hru, kterou bych nazval “Postřílej je všechny do hlavy!“ Tahle vybíjená gumovým balonem bez pravidel se ukázala jako pekelně zábavná. Během pobytu došlo také na další sporty jako squash, posilovnu kde se jim mimochodem moc nelíbilo a tak aspoň chytali bronz v solárium.
O víkendech se dostali ke slovu hospody a diskotéky, kde se jim naopak líbilo nejvíce. V hospodách jsme kromě času nad sklenicí trávili čas také u jukeboxu, na šipkách a fotbálku. Na diskotékách se jak jinak „tanzovalo“.
10. 10. 2009 nás čekal výlet do Karlových Varů a exkurze do slavné Becherovky. Jeli jsme třemi auty a všichni se těšili. Jedno z aut dostalo přízvisko “Smoke-car“, ne snad protože by postrádalo katalyzátor, ale protože zde neplatil zákaz kouření. Po příjezdu jsme se vyfotili před muzeem, kde byl asi 2,5 metrů vysoký model láhve becherovky. V muzeu nám sympatická průvodkyně osvětlila historii firmy Becher a také jsme dostali možnost prohlédnout si místa, kde se původně legendární Becherovka vyráběla. Pak nás čekala ochutnávka tří druhů této medicíny. Krásně nás to zahřálo, a tak jsme ani cítili venkovní zimu. Po exkurzi jsme šli na oběd a pak následovala promenáda a ochutnávky léčivých pramenů. Ty už ovšem tak dobře nechutnaly. Nakonec jsme dostali rozchod, koukli se po obchodech a pak následoval odjezd. Po příchodu na parkoviště jsme zjistili, že jeden z řidičů dostal pokutu, ale pak se to vysvětlilo, protože šlo jen o nedorozumění. Mezitím jsme čekali na Denise, který se kamsi ztratil, ale nakonec došel, ovšem s několikaminutovým zpožděním. Výlet se ale vydařil a jelo se domů.
Tři týdny uběhly jako voda a nás čekala jejich závěrečná prezentace, kterou pro nás a učitele připravili. V této prezentaci nám shrnuli vše o místech, která navštívili, co nového se naučili a vůbec jejich dojmy a pocity. My se s nimi rozloučili dárky, které jsme nakoupili u naší třídní dealerky bižuterie, kromě toho jsme všichni dostali certifikáty jako odměnu za absolvování celého projektu, který nás na krásné tři týdny svedl dohromady.