V posledních letech, v důsledku dynamického rozvoje internetu, sociálních sítí a moderních komunikačních technologií, výrazně vzrostl objem informací, se kterými se člověk denně setkává. Dnes může prakticky kdokoli zveřejnit libovolnou informaci – ať už jde o text, fotografii nebo video –, která se velmi rychle rozšíří mezi veřejnost a „žije si vlastním životem“, aniž by vůbec kdo tušil, proč se příspěvek stal tak populárním, jestli je pravdivý a zda jej vytvořil člověk, nebo umělá inteligence.
Aktuální situace má proto i své stinné stránky. Tvůrce ani ty, kteří jejich obsah šíří, nic nezavazuje k tomu, aby si ověřovali pravdivost sdělovaných informací a uvědomili si, že bez kritického přístupu se snadno začnou podílet na vzniku zkreslených či zcela nepravdivých zpráv. V současnosti se proto takřka nikdo neobejde bez toho, aby se naučil posuzovat kvalitu předkládaných informací, ověřoval jejich pravdivost a rozpoznával manipulativní techniky. Možnosti, jak takového cíle dosáhnout, by měla nabízet kvalitní mediální výchova.
O co se jedná?
V českém vzdělávacím systému je mediální výchova vnímána jako průřezové téma, což znamená, že se prolíná různými vyučovacími předměty. Pokud se tedy škola rozhodne pro průřezové uplatňování mediálního vzdělávání, musí učitelé jednotlivých předmětů hledat způsoby, jak propojit obsah své výuky s oblastí mediální výchovy. Mluví se pak o rozvoji tzv. mediální gramotnosti. K jejímu dosažení totiž nestačí jen znalosti, důležité jsou také konkrétní dovednosti a pozitivní postoj k jejich uplatňování. Mediálně gramotný člověk je schopen nahlížet na mediální sdělení s kritickým odstupem a rozpoznat dezinformace – tedy záměrně klamavé zprávy, které mají ovlivňovat veřejné mínění.
Jak konkrétně lze mediální výchovu uplatnit ve škole?
Mediální výchova nalezne uplatnění v nejrůznějších předmětech. V českém jazyce a literatuře mohou žáci analyzovat zprávy, reklamy nebo komentáře a sami tvořit vlastní publicistické texty. V cizích jazycích lze pracovat s autentickými cizojazyčnými zdroji nebo srovnávat způsoby informování v různých kulturách a v mezinárodních médiích. Občanská výchova zase nabízí prostor pro diskusi o roli médií ve společnosti, o svobodě slova nebo propagandě, v dějepise je pak možné analyzovat historické příklady mediální manipulace, lze pracovat s dobovým tiskem nebo sledovat, jak se v různých médiích a režimech měnil obraz historicky významných osobností.
A lze využít mediální výchovu i v přírodovědných předmětech?
I když se to na první pohled může zdát méně přirozené než v humanitních oborech, právě kritická práce s informacemi, porozumění vědecké komunikaci a orientace v mediálním prostoru jsou v přírodních vědách stále důležitější. Žáci si tak dokážou lépe uvědomit, jak média často zjednodušují složité vědecké informace a jak může být věda v médiích prezentována zkresleně. Při výuce přírodovědných předmětů mohou učitelé analyzovat mediální obraz vědeckých objevů, například jak noviny nebo zpravodajské portály informují o vývoji nových technologií, lze ale také pracovat s populárně-vědeckými texty, při jejichž čtení se žáci učí rozlišovat mezi vědeckými fakty a emocionálně zabarvenými výzvami nebo kampaněmi, případně porozumět způsobům, jakými média formují veřejné mínění a jak se dají některá témata mediálně zneužít.
Je vůbec možné rozvíjet mediální výchovu v takových předmětech, jako je matematika nebo informatika?
Média velmi často používají číselné údaje – ať už jde o výsledky voleb, průzkumy veřejného mínění, data o inflaci, nezaměstnanosti, očkování nebo změně klimatu. Žáci se mohou učit analyzovat, jak jsou taková data vizualizována, a tím i odhalovat manipulaci (vzniklou například záměrným vynecháním kontextu) v grafech a v prezentaci statistik. Lze ale také pracovat s reálnými daty z médií, analyzovat reálné grafy a tabulky, případně i klást otázky k metodice nejrůznějších průzkumů (například kolik lidí bylo dotazováno, kdo průzkum zadal, co přesně se měřilo). V informatice se lze zase seznámit s tím, jak fungují algoritmy sociálních sítí, jak se šíří dezinformace nebo jak se chránit v online prostředí.
Patří do mediálního vzdělávání i problematika AI?
Umělá inteligence (AI) nabízí v oblasti mediálního vzdělávání celou řadu možností, jak výuku obohatit, zefektivnit a přizpůsobit individuálním potřebám žáků i učitelů. V mediálním vzdělávání může AI sloužit jako nástroj pro analýzu mediálního obsahu, odhalování manipulací, vytváření vlastních sdělení a podporu kritického myšlení. Díky nástrojům AI se mohou žáci učit, jak ověřovat fakta (fact-checking), rozpoznávat deepfakes a chápat principy algoritmického doporučování obsahu. AI lze ale také využít při tvorbě mediálního obsahu. Studenti mohou experimentovat s generativními nástroji (například pro psaní textů, tvorbu videí nebo obrázků), což jim umožní lépe pochopit, jak média vznikají a jak lze pomocí technologií ovlivňovat význam sdělení. Rozhodující přitom je, aby byla AI využívána kriticky – nejen jako technický nástroj, ale i jako předmět diskuze. Žáci by měli chápat, jak AI funguje, jaké má limity a jak může ovlivňovat způsob, jakým vnímáme svět kolem sebe prostřednictvím médií.
Jak se mediální výchova rozvíjí v naší škole?
Základní východiska mediální výchovy v naší škole jsou obsažena na těchto stránkách. Pro žáky, učitele a všechny zájemce o mediální vzdělávání mají nabídnout „rozcestník“ k nejrůznějším materiálům a metodikám, jejichž cílem je rozvíjet mediální gramotnost zejména v oblasti kritického přístupu k informacím a předcházet tomu, aby žáci nekriticky přijímali nepravdivé zprávy, dezinformace či tzv. fake news. Součástí je také přehled o aktuálních termínech školení a kurzů pro učitele a odkazy na zajímavé texty, které upozorňují na to, co je v oblasti mediální výchovy nového.
Budova A
PhDr. Václav Jindráček, PhD. – učitel ČJL a OBN, zajišťuje rozcestník mediálního vzdělávání (dále MV) a práci se zdroji
Mgr. Martina Krešne – učitelka ČJL a OBN, zajišťuje kurzy a školení pro žáky a učitele
Mgr. Karel Singer – učitel ČJL a DĚJ, zajišťuje rozcestník MV a práci se zdroji
Mgr. Kateřina Appelová – učitelka ANJ, je školní metodik AI
Budova B
Mgr. Gabriela Vlasáková – učitel ČJL a OBN, zpracovala pravidla užívání AI ve škole, vytváří výukové materiály pro MV a připravuje inspirativní materiály do výuky
Bc. Jakub Hrbek – učitel MA, CHE a INT, zajišťuje práci se zdroji a zajišťuje aktuální informace z médií
Celý tým za vedení koordinuje zástupkyně ředitelky školy Mgr. Eliška Palečková
Obecná pravidla pro používání digitálních nástrojů a AI – ve formátu PDF